Učí a “řediteluje” v severočeských Trmicích. Na trmickou základku chodí děti z vyloučených lokalit, děti se speciálními potřebami, s mentálními či fyzickými handicapy a samozřejmě také tzv. běžné děti. Jak se pracuje s tak různorodou skupinou dětí? Jak se vlastně dostali k inkluzi už v době, kdy ještě nebyla zakotvená v předpisech?

Do Základní školy v Trmicích u Ústí nad Labem chodí na 320 dětí, zhruba polovina jich je ale v karanténě. Výuka je tak hybridní – na dálku i ve třídách. Podmínky se podle ředitelky Marie Gottfriedové, jejíž zkušenosti využila i studie o řízení škol pro konferenci Kam kráčíš Česko/Evropo 2021, mění téměř z hodiny na hodinu.

Prvního září se otevřou školní brány. Po rok a půl trvajícím období životních veletočů, kdy změna stíhala změnu a kdy jsme s pokorou museli uznat, že je jen málo věcí, které třímáme pevně ve svých rukou, potřebujeme nyní ze všeho nejvíc jednu cennou věc.

Severočeské Trmice se svými šedivými komíny, oprýskanými fasádami a potrubím po většinu roku nepůsobí zrovna přívětivým dojmem, ale ve středu ráno v půlce listopadu je tomu jinak.

V tomto filmu se setkáte s českými a slovenskými romskými dětmi, z nichž některé byly ve svých zemích považovány za nevzdělavatelné. Film zachycuje, jak tyto děti prospívají v nové škole, v cizojazyčném prostředí a v atmosféře rovnosti ve Velké Británii.